Sraz Ralsko jaro 2001

K účasti na tomto srazu jsme se rozhodli na pátečním zasedáni našeho výboru v Kolínské hospodě Vagón cca ve 23:34:28 takže opět v sestavě David a Já, Václav je protentokrát omluveny protože jsme mu to v časové tísni nestihli říct.Opět padla volba na Taunus 2.0 V6 se sníženým podvozkem (je to totiž momentálně jediné pojízdné vozidlo kromě mého Citroena (uznejte sami jet na sraz Fordu citroenem je blbost)).

Takže ráno v pul osmé jsme koupili náš oblíbeny benzin a vyrazili směr Ralsko-Hradčany. Cesta utíkala místy i 160 km rychlosti a za libých tonu Kabátů které vycházeli z reproduktoru jsme dorazili do Hradčan cca po 60 min. Malý úsměv na tváři nám způsobil příslušník policie který nás na křižovatce přisel upozornit že máme výfuk 5 cm nad zemi a že ho můžeme někde urvat, tak jsme poděkovali že nás upozornil ale že nemáme zástěrky a cele auto je nějak moc nízko mu nevadilo. Byl to hodný pán Příslušník, děkujeme.

V Hradčanech začal drobný problém kudy se dostat na letištní plochu a domorodci nás posílali od čerta k ďáblu takže jsme dvakrát projeli Mimoň až nakonec nás jeden stařík navedl na správnou cestu kde jsme potkali další dva zbloudile vozy, takže jsme společně našli správnou cestu přes bludiště přes bývalý vojenský prostor, až k letištní dráze. Bloudění nám zabralo další hodinu.

Po příjezdu do hlavního tábora jsme prohodili několik vet z klukama ze Slovenského OldFord klubu a začalo se závodit. Tentokrát jsme se závodu nezúčastnili, neb nás tížili finanční problémy plynoucí z druhotní platební neschopnosti. Nicméně, taky jsme si později zablbli. Jak jsem se již zmiňoval, začalo se zavodit (jak bych to nazval?) hromadný sprint podle obsahu motoru. Výsledky jsou dostupné na stránkách Ford klubu Libeň. Čas mezi sprintem a paralelním slalomem vyplnili pneumatiky pálící Granady, Capraci a umělecký dojem některých řidičů dosahoval velmi vysokých hodnot “kdyby se hodnotil” dávám to jako námět na příští srazy! Dalším číslem byla Granada, které řidič totálně sedřel pneumatiku až bouchla ! Jeho Granada se asi taky dost zapotila protože ke kouřícím pneumatikám přibil kouřící chladič, ale pravděpodobně motor nedošel ujmy neboť za chvíli opět radila.

Po slalomu jsme se rozloučili a jeli jsme blbnout sólo, vyzkoušeli jsme ruční brzdu (funguje až překvapivě dobře až nato ze tam překážel tunel který pude asi ven), taky tam vadila betonová zeď proti které jsme se řítily a auto v plném rejdu ne a ne zahnout . Taky jsme vyzkoušeli pneumatiky, čoudili pěkně. Člověk se až divý kolik je v tom dvoulitru síly. Pak už následovala jenom cesta přes bludiště, kterou jsme zvládli napoprvé a vydali se k domovu. Cestou nás pronásledoval bílý Taunus asi proto že byl taky z Kolína.

Na závěr: Dobry sraz. Příště přijedeme zas.

Napsal: život
Korekce: “David”

Pozn: na pravopis se raději nedivejte